Dnes nevelké přístavní město na svažitém pobřeží zálivu svaté Eufémie bylo ve středověku nevýznamnou rybářskou vesnicí přikrčenou pod mohutnou aragonskou pevností.
Širokou pláž s hrubým tmavým pískem odděluje od města jen nevysoký klif - téměř kolmá skalní stěna, jakoby odříznutá bouřlivým příbojem. V jejím odkrytém profilu s různě poskládanými svahovými sedimenty můžeme objevit i několikametrovou vrstvu tufu - sopečného popela. Kdysi dávno, snad v prehistorických dobách, muselo na některém z nedalekých sopečných ostrovů dojít ke katastrofálnímu výbuchu, který vrhl déšť popela přes moře až na toto pobřeží. V následujícím časovém období překryly tufy další svahové usazeniny a příbojové vlny vyhlodaly v sopečným vyvrženinách nevelkou jeskyňku. Prosakující podpovrchová voda v ní postupně vytvořila i malou studánku, z níž si po několik staletí doplňovali rybáři a mořeplavci své zásoby pitné vody.